Čte pomalu, ale pamatuje si vše, co přečetl, a tyto náhodné znalosti využívá k vytváření neobvyklých souvislostí.
Je to člověk, který má vždy nový pohled, nový způsob, jak se na problém podívat. Pomáhá mi dostat se z myšlenkových kolejí.
Dokáže opravit cokoli. Rozumí vnitřnímu fungování věcí a tomu, jak do sebe zapadají. Používá kousky a součástky k vytváření překvapivých, ale účinných řešení.
Vždycky má doma zajímavé přátele, kteří přicházejí a odcházejí, a má rozdělaných 50 projektů najednou. Je ochotná vyzkoušet cokoli a bude pracovat tak dlouho, dokud na to nepřijde.
Toto jsou popisy jedněch z nejgeniálnějších lidí, které znám. Jsou to ti nejhloubavější myslitelé: ti, kteří jsou nejschopnější řešit problémy novými způsoby a chápat složité, nesourodé myšlenky.
Těchto popisů bych mohl napsat stovky. Dokážu tyto myslitele rozpoznat jako botanik zvláštní druh rostliny.
Po léta jsem neměl slovo, kterým bych tyto lidi, které mám tak rád, charakterizoval. Slova vysoce kreativní, nadaný nebo inovativní se dotýkají některých aspektů, ale vystihují jen zlomek jejich podstaty. Tato slova nám také narážejí na problém, který je mezi těmito mysliteli společným znakem číslo jedna:
Základní struktura našeho současného vzdělávacího systému je v rozporu s jejich myšlením.
Dospělí a ostatní děti je nedokázali pochopit, protože myslí jinak. Často jim říkali, že jsou hloupí, špatní nebo líní. Někteří zvládli testy, ale odmítali dělat práci, jiní se vykašlali na vyučování ve prospěch knihovny a další se odhlásili úplně. Dokonce i ti, kteří byli ve studiu úspěšní, měli často pocit, že se museli vzdát části svého já, aby dosáhli úspěchu. Tento nesoulad se školou jim i v dospělosti nadále podkopával sebevědomí a sebepojetí.
Do teď.
Dokud jsem jim to nespojil – ukázal paradox, nastavil zrcadlo jejich kreativitě a dokázal, že nejvýznamnější tvůrci v historii měli se školou podobný rub.
Za posledních dvacet let mi práce s nejméně stovkami hlubokých duší spolu s výzkumem v oblasti tvořivosti, psychologie a vzdělávání pomohla identifikovat sedm charakteristik, které mají tendenci sdílet. A konečně mám název:
Hluboké duše.
7 charakteristik, které hluboké duše sdílejí
(kromě minulého nebo současného odloučení od školy)
Prosím, vězte, že nemám rád škatulkování lidí. Kdykoli vytvoříte nějakou kategorii, někoho vynecháte. Takže můžeš být hluboká duše, která říká: „Jsem to a to, ale ne tohle.“ A taky můžeš být hloubavý člověk. To je v pořádku. Lidé mají jedinečné konstelace silných stránek, které se liší svou intenzitou.
Doufám, že toto označení „hluboká duše“ pomůže milionům z nás lépe porozumět sobě samým. Většina lidských bytostí má do určité míry charakteristiky hluboké duše. Pokud máte pocit, že jste hluboká duše, pravděpodobně takoví jste. Zde je sedm společných rysů, které mají hluboké duše tendenci vyjadřovat, když jsou čistě samy sebou.
1. Odvážně nezávislé
Hluboké duše jsou nezávislé po všech stránkách. Neberou vás jen za slovo – musí si na to přijít samy. Nemají rády, když jim někdo říká, co mají dělat. Nebudou se mechanicky řídit pravidly, aby mohly hrát hru; potřebují znát důvody, které se za pravidly skrývají a proč vůbec hrají. Pokud to dává smysl nebo se to zdá účelné, možná budou hrát, ale jen za svých podmínek. Při představě slepého následování davu se jim dělá špatně. Mohou dělat to, co dělají ostatní, ale jen pokud sami dospěli k závěru, že to má smysl.
Její nezávislost se může jevit jako tvrdohlavost. Tlak na přizpůsobení se je tak silný, že může být zapotřebí tvrdohlavosti, aby člověk ochránil svou jedinečnou identitu před pohlcením. Odvrácenou stranou tvrdohlavosti je odvaha. Nezávislé myšlení vyžaduje odvahu. Existuje neustálý tlak na dodržování pravidel a norem. Nezávislé myšlení uráží dav; způsobuje, že ti, kteří se spokojí s následováním, se cítí ohroženi. Hluboké duše mají tendenci považovat svobodu za nejvyšší hodnotu. Potřebují příležitosti k uplatnění svého nezávislého myšlení. Podstupování rizika je pro skutečnou inovaci nezbytné a hluboké duše nejvíce riskují, když jsou samy sebou.
2. Hledači smyslu
Smysl je jádrem všeho, co hluboké duše dělají. Ve skutečnosti by to bez smyslu pravděpodobně nedělaly. Hluboké duše přemýšlejí ve 4D a všudypřítomným čtvrtým rozměrem je smysl. Smysl obvykle souvisí s hluboce zakořeněnými hodnotami, zájmy nebo silnými stránkami. Pokud se jim podaří navázat na jednu z nich, motivace je vysoká.
Hluboké duše nejsou div ne. Nesnaží se být samolibé, když vyžadují smysl svého života. Tato potřeba je zapečena v jejich bytosti. Smysl je palivo, a to vysokooktanové. Když hluboká duše najde svou jiskru, je to jako zapnout zapalování a palivo se rozhoří do červena. Smysl jde ruku v ruce s nezávislostí. Hluboké duše se pravděpodobně nebudou cítit spokojené s následováním davu nebo s realizací bez cíle. Jakmile však motivace vzplane zevnitř, nic je nezastaví.
3. Hluboké duše
Když už mluvíme o smyslu, když hluboké duše zaujmou nápady nebo projekty, pravděpodobně je pohltí. Možná se s nimi znovu nesetkáte, dokud neprozkoumají všechny aspekty daného tématu. Pokud jim však řeknete něco, co musí udělat, a oni si to nedokážou spojit se smyslem, mohou otálet, zapomenout nebo udělat „jen tolik“. Pokud je jejich život naplněn pro ně nesmyslnými úkoly, mohou se odhlásit, odpojit se nebo se vzbouřit. Klíčem je najít smysl v každodenních úkolech nebo se alespoň věnovat vedlejším zájmům. Jinak se od své jiskry odpojí.
4. Hledači vědomostí
Hluboké duše jsou v jádru zvědavé. Chtějí poznávat, učit se a hledat pravdu. Obvykle se řídí sami sebou; něco je zaujme a intenzivně se tím zabývají. Mohou klást milion otázek nebo se ponořit do knih a článků či provádět tichá, bystrá pozorování. Pravděpodobně se učí experimentováním, zkoumáním a konáním.
Jejich myšlenky nejdou efektivně od bodu A k bodu B, protože cestou spojují bod A se vším ostatním, co znají. Spojení se v jejich mysli spojují a vyskakují a vytvářejí nové poznatky. Pravděpodobně nemají lineární proces učení a nejspíš neradi sedí na přednášce bez možnosti převzít informace a pracovat s nimi. Nejvíce se obvykle učí, když jim je dána nezávislost a samostatnost, spolupracují s dalšími hloubavými dušemi nebo vyhledávají odborníky, se kterými si mohou popovídat. Mají tendenci vdechovat vědomosti nebo je vstřebávat netradičními způsoby.
5. Jaké jsou jejich schopnosti? Učí se tvořením
Hluboké duše se rády drží reality. Učí se aktivně a aplikují nové myšlenky na to, co už znají. Učí se vytvářením – spojení, nápadů, scénářů, věcí nebo systémů. Přemýšlejí ve spirálách, propojují nové informace se starými, aby našli vzory, témata, řešení.
To může trvat déle. Může to vypadat chaoticky. Nové vstupy jsou jako křemen na kameni jejich mysli, neustále vytvářejí jiskry. Toto aktivní, originální myšlení má smysl. Hluboké duše chtějí řešit problémy a dělají to prostřednictvím psaní, experimentování, stavění, sdílení, testování, vylepšování, ochutnávání nebo představování. Myšlení je neustálé a originální. Brání se bezmyšlenkovité realizaci. „Prostě si to zapamatuj“ nebo „prostě to udělej“ jsou příkazy, se kterými se hluboké duše daleko nedostanou. Nespokojí se s děláním bez smyslu.
6. Intuitivně citlivé
Ačkoli to někteří mohou navenek skrývat, hluboké duše jsou univerzálně citlivé. Jejich citlivost se projevuje v mnoha podobách. Mohou být hluboce empatické nebo citlivé na své okolí. Často „vědí“, co si druzí myslí. Dokážou vycítit nepříjemné pocity nebo kritiku, i když je nevysloví. Vysoce si cení respektu a rychle vycítí, když se jim někdo podbízí. Jsou citliví na kritiku, zejména od těch, o kterých vědí, že jim nerozumějí. Mají hluboký smysl pro spravedlnost a hluboce cítí. Mají silnou intuici. Vycítí rozdíly mezi tím, co někdo říká, a tím, co skutečně dělá. Tato citlivost souvisí s jejich snahou o autentické porozumění.
7. Touží po autentickém porozumění
Hluboké duše chtějí být především pochopeny takové, jaké autenticky jsou. Chtějí porozumět také samy sobě. Protože se vymykají, zažívají to méně často než většina ostatních. Mají štěstí, pokud mají ve svém životě někoho, kdo je skutečně chápe, nebo jim alespoň dovolí být jimi.
Všechny jejich vlastnosti dohromady vytvářejí silné svěží myšlení, ale ostatní je mohou považovat za komplikované, a tak je méně pravděpodobné, že je svět pochopí. To může vést k pochybnostem o sobě samých nebo k pocitu, že s nimi není něco v pořádku. Ve skutečnosti jsou schopnosti hlubokých duší být individualitou a myslet jako jednotlivci životně důležité. Ačkoli jsou často kritizováni za svůj jedinečný přístup k životu, jejich schopnost myslet jinak pomáhá vymýšlet nová řešení, vynálezy a nápady ku prospěchu nás všech.
Je každý člověk hluboká duše?
Základní vlastnosti, které podporují silné stránky hlubokých duší, jsou univerzálními charakteristikami tvůrčího myšlení. Výzkumy ukazují, že téměř každý z nás má v raném dětství intenzivní kombinaci těchto silných stránek, které se však časem otupí – zejména během školních let. Hluboké duše však tomuto otupení odolávají. Nemohou si pomoci. Intenzita jejich schopnosti myslet jinak se nedá a nedá zastavit.
Z toho důvodu jim hrozí nepochopení. Potřebují kolem sebe lidi, kteří od útlého věku rozpoznají jejich odlišnosti jako silné stránky a pomohou jim je produktivně usměrnit, aby mohli růst a rozkvétat. Vytvořil jsem bezplatný nástroj Sparkitivity Strengths Spotter, který nám pomáhá identifikovat a kultivovat hluboké silné stránky duše. Když je rozpoznáme jako své vlastní, jsme otevřenější k tomu, abychom je viděli i u druhých.
Takže ano, všichni můžeme kultivovat své vlastní základní hluboké duševní silné stránky. Tento termín jsem však vymyslel proto, aby nám pomohl rozpoznat ty mezi námi, jejichž podstata se vzpírá škatulkám, a proto dostávají nesprávné nálepky. Nyní máme přesnou optiku, skrze kterou můžeme hluboké duše chápat a rozvíjet ku prospěchu nás všech.