Ve Spojených státech amerických používá většina klinických pomáhajících profesí (např. psychologie, psychiatrie, poradenství, sociální práce a manželství a rodina) k popisu a diagnostice duševních, emočních a vztahových obtíží Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM). DSM vydává Americká psychiatrická asociace. Páté a nejnovější vydání bylo zveřejněno v roce 2013 a běžně se nazývá DSM-5. DSM lze považovat za živý dokument. Neustále se vyvíjí a prochází revizemi podle toho, jak nový výzkum mění naše chápání duševních a emočních poruch. Proto by nemělo překvapit, že nejnovější vydání má mnoho takových změn.
DSM používá klasifikační systém, který seskupuje jednotlivé diagnózy do skupin podobných poruch. Posttraumatická stresová porucha (PTSD) byla poprvé zavedena v roce 1980 a byla zařazena do skupiny poruch známých jako úzkostné poruchy. Jednou z hlavních změn v nejnovějším vydání (DSM-5, 2013) bylo zařazení nové skupiny poruch nazvané Trauma a poruchy související se stresorem. To znamenalo reklasifikaci a úpravu několika stávajících poruch, které byly dříve v příručce zařazeny jinam. Například, jak již bylo zmíněno, posttraumatická stresová porucha byla původně klasifikována s úzkostnými poruchami. Přestože PTSD a další poruchy spojené se stresorem mají úzkostné rysy spojené s těmito poruchami, reklasifikace zdůrazňuje důležitou roli stresu a traumatu při vzniku a léčbě těchto poruch. Tato změna klasifikace odráží změnu v našem chápání dopadu nezhojeného traumatu a nezvládnutého stresu na lidské chování.
Nová kapitola Trauma a poruchy související se stresem obsahuje následující diagnózy:
- Reaktivní porucha attachmentu
- Disinhibovaná porucha sociální angažovanosti
- Akutní stresová porucha
- Posttraumatická stresová porucha
- Poruchy přizpůsobení
- Nezařazené a nespecifikované poruchy způsobené traumatem
Jak bylo uvedeno, diagnózy v rámci jednotlivých klasifikací mají společnou symptomatologii. Různé konfigurace těchto symptomů tvoří specifické diagnózy v rámci dané klasifikace. V následující části popíšeme společné příznaky a symptomy, které jsou důsledkem traumatu, stresu a nepříznivých životních zkušeností (např. zneužívání). Budeme se také zabývat tím, jak trauma, stres a nepříznivé životní zkušenosti ovlivňují jiné diagnózy duševního zdraví, jako jsou depresivní poruchy nebo poruchy nálady, úzkostné poruchy nebo poruchy osobnosti, i když ty jsou klasifikovány samostatně.
Je třeba poznamenat, že zkušenost s traumatem, stresem nebo zneužíváním automaticky neznamená, že budou následovat problémy nebo že se u vás vyvine nějaká „porucha“. V rámci Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM) se poruchou obecně rozumí soubor příznaků, které narušují schopnost člověka dobře fungovat v jedné nebo více oblastech jeho života (např. sociální nebo profesní postižení). Příznaky mohou například někomu ztěžovat navazování nebo udržování smysluplných sociálních vztahů s ostatními lidmi (sociální postižení). V mnoha situacích mohou příznaky způsobovat problémy ve škole nebo mohou narušovat něčí schopnost získat a udržet si zaměstnání (profesní postižení). Jinými slovy, samotné příznaky neurčují přítomnost poruchy. Mám například neteř, která má hrůzu ze zubaře. Má všechny příznaky fobické poruchy, včetně plnohodnotných záchvatů paniky. Její fobie ze zubaře však nijak neovlivňuje její fungování. Přesto chodí k zubaři pravidelně, takže její fobické příznaky neovlivňují její zdraví ani jiné fungování. Nesplňuje tedy kritéria pro fobickou poruchu.
Mnoho lidí se pozastavuje nad slovem porucha, protože se zdá, že naznačuje, že je s nimi něco od přírody špatně. Pokud patříte mezi tyto lidi, snažte se příliš nezabývat slovem „porucha“ nebo slovy, která tvoří diagnostické nálepky. Kliničtí lékaři používají diagnostická označení jako formu popisné zkratky, která rychle sděluje soubor příznaků. Při použití mimo tento kontext mohou tato označení nabýt významu, který nikdy nebyl zamýšlen. Stejně tak, pokud je pro vás slovo symptom příliš nabité, můžete o symptomech uvažovat jako o výzvách, které naznačují potřebu adaptivnější reakce. Jakmile se vytvoří a uplatní adaptivnější reakce, životní fungování se zlepší, protože se projeví síla a odolnost.
V této další části popíšeme symptomy, které charakterizují skupinu (nebo třídu) poruch nazývanou trauma a poruchy související se stresorem. Během této diskuse upozorníme na různé způsoby, jakými se tyto příznaky projevují u dětí i dospělých. Později se budeme zabývat konkrétními poruchami v rámci této třídy.