Jsem narkoman. Někdy je to jediné, na co myslím, ta bílá hmota, po které se cítím tak dobře. Ale nejsou to jen všudypřítomné bílé granulované krystalky, které máme všichni schované. Mám stejné možnosti. Melasa, kokosový cukr, datlový cukr, med, javorový a agávový sirup, pojďte dál. Mám pro vás vyhrazenou celou polici. Cukr je možná jednou z největších závislostí dneška a my na něj hákujeme děti, když jsou malé, sotva stačí chodit.“
V určitém okamžiku tohoto roku, zhruba v době, kdy jsem si uvědomila, že dva zákusky denně už mi k uspokojení nestačí, jsem se postavila tváří v tvář střízlivé pravdě, že mám problém. Žádné množství zdravé zeleniny a obilovin – a já jím hodně kapusty a quinoy – nemohlo vyvážit takové množství cukru. Rozhodla jsem se na týden vyřadit cukr ze svého jídelníčku, a protože je doba sociálních médií, našla jsem si přes twitterovou party skupinu kamarádů, abych necestovala sama. Říkala jsem si, že na týden zvládnu cokoli.
Nebylo to snadné. Cukr se přidává do více potravin, než byste si dokázali představit. Po večeři jsem si ohromně uvědomovala noční bombardování televizními reklamami plnými cukru. A všechny ty cukrové a čokoládové pochoutky záměrně umístěné na dosah ruky pro impulzivní nákup, zatímco jsem čekala, až si v obchodě s potravinami dám na pás kapustu, byly prostě podlé.
Váhala jsem. Úplně vyloučit cukr prostě nebylo reálné. Skočila jsem na internet, abych prozkoumala alternativní cukry. Stévie vystřelila na vrchol seznamu se svými výhodami bez sacharidů a kalorií. Ale jako všechno, co dnes souvisí s potravinami, i stévie vyvolávala kontroverze. Spousta stévie na pultech obchodů je vysoce zpracovaná a většina z ní je smíchána s různými formami cukru, jako je dextróza. Nemohla jsem vyhrát.
A pak jsem ve školce našla pár rostlin. Člověk by si myslel, že jsem našel kufr peněz. Byl jsem tak nadšený.
Můj první pokus spočíval v tom, že jsem usušil několik listů a roztočil je v mlýnku na koření. Přidala jsem si špetku prášku ze stévie do ranního jogurtu a výsledkem jsem byla nadšená. K tomu není potřeba mnoho, protože listy jsou 30-50krát sladší než cukr a nejsladší část listu je sladší neuvěřitelných 300krát.
Nevýhodou bylo, že se mi prášek nerozpustil v čaji a kousky listů v ústech mě unavovaly. Bylo to až příliš přírodní. Potřebovala jsem si vyrobit extrakt ze stévie. Zabralo to dvě ingredience a 36 hodin, ale většinu toho času jsem strávila spánkem, posezením s přáteli a psaním.
Vždycky je hlavní otázkou „Jak to chutná?“. Budu upřímný, je tam slabě hořká pachuť, podobně jako u některých náhražek cukru, ale méně, než jsem zaznamenal u práškové formy. Zda si jí vůbec všimnu, je zcela závislé na jídle nebo nápoji, do kterého ji přidávám. Trochu pachuti jsem zaznamenala v čaji, i když není nijak nepříjemná, ale vůbec ne v obyčejném jogurtu nebo salátových zálivkách. Měl bych zdůraznit: pachuť se dá poněkud regulovat délkou louhování listů v alkoholu a mírou tepla použitého na konci.
Nemůžu říct, že bych se cukru úplně zbavil. Je to práce ve vývoji, jako většina věcí. Ale když mám odpoledne nebo večer chuť na cukr, sáhnu po šálku čaje oslazeného mým extraktem ze stévie a nějakým ovocem. Často mi to stačí. Zůstala jsem jen u několika dezertů týdně, což je obrovské zlepšení. Tedy samozřejmě kromě měsíce října, kdy všichni s Andrewem plníme říjnovou nezpracovanou výzvu.
Tady je návod, jak si ho vyrobit doma.
Tisk
Domácí stéviový extrakt
Složení
- Dostatečné množství stéviových listů na naplnění džezvyNebalte je příliš těsně, ale měly by být naškrábané
- Dostatečné množství vodky, aby listy pokryla
-
Listy omyjte, osušte a napěchujte do čisté sklenice. Sklenici naplňte a listy do ní volně zabalte. Čím více listů budete mít, tím kratší dobu bude trvat vyluhování tekutiny.
-
Nalijte do sklenice tolik vodky, aby zcela zakryla listy. Vodka se běžně používá pro mnoho extraktů díky své neutrální chuti. Sklenici uzavřete víčkem a postavte ji na pult alespoň na 24 hodin. Vyzkoušejte, zda je tekutina sladká. Alkohol budete cítit také, ale zaměřte se jen na míru sladkosti. Pokračujte v namáčení listů, dokud nedosáhnete požadované míry sladkosti, ale nepřekračujte 48 hodin. Delší doba než 48 hodin má za následek dominantní hořkou chuť. Já své listy namáčím 30 – 36 hodin.
-
Na sklenici položte čtyři vrstvy sýrového plátna nebo několik kávových filtrů a tekutinu sceďte do malého hrnce na sporáku. Listy vyhoďte.
-
Pohřejte tekutinu na středně nízkém ohni a dávejte pozor, abyste ji nepřivedli k varu. Já ji udržuji sotva na bodu varu s občasnou bublinkou nebo dvěma. Hned si všimnete, že se alkohol vypaluje. Pokračujte v zahřívání tekutiny po dobu 30 minut. Extrakt ztmavne na světle jantarovou barvu a budou patrné tmavé částečky.
-
Tekutinu opět přeceďte a nalijte do malé sklenice. Extrakt lze uchovávat v chladničce až tři měsíce, proto nezapomeňte sklenici označit.
O autorce
Susan Pridmore žije se svým manželem nedaleko San Franciska a píše blog The Wimpy Vegetarian. Krátce poté, co prošla kuchařskou školou, přešla ke zděšení svého manžela, masožravého Maximuse, na převážně vegetariánskou stravu. Poslední tři roky Susan na blogu The Wimpy Vegetarian vytváří vegetariánské recepty s „Wimpy tipy“ pro ty, kteří chtějí přidat trochu masa nebo ryb. Susaniny recepty vyhrály soutěže pořádané Food52, Whole Foods a Davidson’s Eggs a její práce byly publikovány na blogu Weiser Kitchen a Ask Miss A. Sledujte ji na Facebooku a Pinterestu.