Pokud jméno psance Černého Barta zní poeticky, je to proto, že tak mělo znít. Dostal ho z knihy.
V podivné krajině Starého západu Bart vyniká. Osm let úspěšně loupil dostavníky a jeho modus operandi byl přinejmenším nekonvenční: Rád se postavil na silnici s pytlem mouky na hlavě a kloboukem na vrcholu pytle, v ruce držel pistoli a dožadoval se poštovních pytlů a trezoru z dostavníku.
Bartův životní příběh je poněkud záhadný, ale stojí za to dozvědět se i to málo, co o něm historické záznamy říkají. Zde jsou tři věci, které víme o podivné kariéře Černého Barta, která podle serveru History.com skončila v tento den roku 1883.
Na místě svých loupeží rád zanechával básně
Mezi lety 1875 a 1883, píše Gary Kamiya pro SFGate, přepadl Black Bart nejméně 28 dostavníků Wells Fargo v severní Kalifornii. V civilním životě však byl gentlemanem jménem Charles Boles, který „žil v příjemně zařízených pokojích ve Webbově hotelu na 47 Second St,“ píše Kamiya. „Se svým bujným bílým knírem a zlatým řetízkem od hodinek vypadal každým coulem jako úspěšný sanfranciský obchodník.“ Bolesova krycí historka zněla, že pracuje v hornictví, a je pravda, že po zlaté horečce se původně dostal do San Franciska.
V souladu se svým šlechtickým zjevem (který při loupežích zakrýval pytlem od mouky se dvěma dírami) za sebou občas nechával básně. Podle Encyclopedia Britannica to sice udělal jen dvakrát, ale jeho verše se staly slavnými. Nejznámější z jeho básní: „“Dlouho a tvrdě jsem se lopotil pro chléb/ pro čest a bohatství/ ale na mých kukuřicích příliš dlouho jste se trápili/ vy jemnovlasí synové mrchy.““ Černý Bart byl známý tím, že přepadával pouze společnost Wells Fargo a cestující dostavníků nechával na pokoji, takže se dá říct, že měl problém s velkými společnostmi, ne s obyčejnými lidmi.
Své lupičské jméno si vybral kvůli thrilleru
Pokud jeho básnické zvyky dostatečně nenapověděly, Boles/Bart byl literát. Své loupežnické jméno si vybral při psaní své první básně. Pravděpodobně vycházel z dobrodružné povídky uveřejněné v časopise Sacramento Union. „Případ Summerfield“ vydal americký spisovatel William Henry Rhodes pod pseudonymem na počátku 70. let 19. století. Padouchem tohoto příběhu, který si můžete celý přečíst na stránkách projektu Gutenberg, je lupič dostavníků jménem Black Bart.
Pokud jde o to, kde Rhodes ke jménu přišel – možná slyšel o historickém pirátovi jménem „Black Bart“ Roberts, který inspiroval i Roberta Louise Stevensona a možná později inspiroval i autora Princezny nevěsty.
Byl dopaden kvůli svému prádlu
Černý Bart nebyl nikdy identifikován ani dopaden, což mu umožnilo žít dál jako Charles Boles – tedy až do jeho poslední loupeže, která se odehrála v tento den roku 1883. Při loupeži, píše Kamiya, byl Bart zraněn a z místa činu utekl, přičemž za sebou zanechal kapesník „s označením F.X.0.7“. Takové značky, známé jako „prací značky“, používaly prádelny k tomu, aby pracovníci věděli, komu patří prané věci – a bylo možné je dohledat.
V běžném životě si Bart udržoval iluzi, že se zabývá hornictvím. Vrchní detektiv Wells Fargo Jim Hume a policista Harry Morse ho navštěvovali pod záminkou projednávání důlních záležitostí. „Po výslechu v kancelářích Wells Fargo, během něhož se Bolesova krycí historka o tom, že je horník, rozpadla a on ztratil nervy, byl Boles zatčen,“ píše Kamiya.
Bole/Bart si odseděl čtyři roky ve vězení San Quentin za jedinou loupež, za kterou byl odsouzen, a po propuštění zmizel z historických záznamů. Kde skončil? Existuje spousta příběhů, ale nikdo to neví jistě.