Zhodnocení
Ačkoli kulturní revoluce z velké části obešla naprostou většinu lidí žijících na venkově, měla vážné důsledky pro celou Čínu. Z krátkodobého hlediska samozřejmě politická nestabilita a neustálé změny v hospodářské politice způsobily pomalejší hospodářský růst a pokles schopnosti vlády poskytovat zboží a služby. Úředníci na všech úrovních politického systému se dozvěděli, že budoucí změny v politice ohrozí ty, kteří agresivně prováděli předchozí politiku. Výsledkem byla byrokratická bázlivost. Navíc po Maově smrti a ukončení kulturní revoluce (kulturní revoluce byla oficiálně ukončena jedenáctým sjezdem strany v srpnu 1977, ale ve skutečnosti skončila Maovou smrtí a čistkou Gangu čtyř na podzim 1976) čekaly téměř tři miliony členů strany a nespočet neprávem očištěných občanů na obnovu. Koncem 70. let byla přijata odvážná opatření, která měla těmto bezprostředním problémům čelit, ale kulturní revoluce po sobě zanechala dědictví, které Čínu nadále trápilo.
Existovala například velká generační propast; jedincům, kteří zažili kulturní revoluci v době, kdy jim bylo dvacet a více let, bylo odepřeno vzdělání a byli naučeni napravovat křivdy tím, že vyjdou do ulic. Politika po kulturní revoluci – která kladla důraz na vzdělání a iniciativu před radikálním revolučním zápalem – ponechávala těmto milionům lidí jen malý prostor pro produktivní kariéru. Náprava zásadních škod ve všech aspektech samotného vzdělávacího systému totiž trvala několik desetiletí.
Dalším vážným problémem byla korupce uvnitř strany a vlády. Jak obavy vyvolané kulturní revolucí, tak nedostatek zboží, který ji provázel, nutily lidi, aby se při dosahování svých cílů vraceli k tradičním osobním vztahům a k úplatkům a jiným formám přesvědčování. Současně kulturní revoluce přinesla všeobecné rozčarování z vedení strany a systému jako takového, protože miliony městských Číňanů byly svědky zjevných mocenských her, které se odehrávaly ve jménu politických principů na počátku a v polovině 70. let. Postmaoistické zavržení cílů i důsledků Kulturní revoluce způsobilo, že se mnoho lidí od politiky zcela odvrátilo.
Mezi samotnými lidmi přetrvával zatrpklý frakcionářismus, neboť ti, kteří proti sobě během Kulturní revoluce stáli, často sdíleli stejný pracovní útvar, a to po celou svou kariéru.
Snad ještě nikdy v dějinách lidstva se nestalo, aby politický vůdce rozpoutal tak masivní síly proti systému, který vytvořil. Výsledné škody na tomto systému byly hluboké a cíle, kterých chtěl Mao dosáhnout, zůstaly nakonec nedosažitelné.
Kenneth G. Lieberthal Redakce Encyclopaedia Britannica